deník

what am I doing with my life?

18. července 2015 v 22:09 | Jann.
poslední dobou tak přemýšlím, co vlastně se svým životem dělám. ještě před rokem jsem si myslela, jak vše bude jinak, jak se vše změní hned, jakmile překročím práh střední školy. a ano, něco se změnilo. víc věcí se změnilo. ale ne tolik, kolik jsem myslela. stále jsem sama, nepotkala jsem zatím lásku tohoto období. i přes to, jak moc bych si to přála, tak se nic neděje. když jdu na diskotéku, tak se se mnou stejně žádný chlapec neseznámí (nevím či to je naším městem bo jen mnou). a víte to není moc příjemné, teda spíše je to hodně nepříjemné, cítit se neviditelná. a v té chvíli i přes to, jak moc se bavím, jak moc jsem ráda za své kamarády a celkově jak moc jsem šťastná, mě to i tak mrzí. ale já vím, že jednoho dne se potkáme. možná ne dnes, možná ne za rok či dva, ale jednou.. a pak zase budu řešit jiné věci. už budu jinde. ne jako teď, zaseklá v čase. jenže poslední dobou na mě už dopadá to, jak dlouho jsem sama. většinou kvůli tomu skončím s nějakým kamarádem a líbáme se tak dlouho, dokud si neuvědomím, že tohle vlastně nechci. ale na druhou stranu si říkám, že i chvilkové štěstí je štěstí. jenže vše co chci je jen láska. být milována.

thoughts

24. ledna 2015 v 19:37 | Jann.
poslední dobou se v mé hlavě honí až přehnané množství myšlenek. potřebovala bych vypínač. přemýšlím, že jsem možná až moc závislá na lidech na kterých bych ani být závislá neměla. ztrácím se. už ani to vyjadřování není takové, jako dřív. možná už je to tím, že jsem dlouho nezadaná a prostě si chci vytvořit k někomu nějaký pocit. možná, že si to vše jen nalhávám, ale já nechci věřit lžím. víte.. nesnáším, když mi někdo řekne "jednoho dne někoho potkáš.." a blablabla. já to vím! přestaňte. je to jakdyby říkali "víš, já osobně tě nemiluju, ale třeba někdo jiný bude". okej, okej. au. nejsem zboží, nepřesunují mě z regálu do regálu. poslední dobou jsem dost pracovala na tom, abych se měla ráda.. protože jak můžete očekávat, že vás bude někdo mít rád, když se nemáte rádi vy sami. a tak jsem se snažila a snažila, ale při této "práci" nikdy nejste u konce. ano, uznávám, mám se ráda. oficiálně se mám ráda. problémem dnešní generace je to, že nevidí rozdíl mezi mít se rád a být namyšlený, takže to mnoho lidí nechápe a radši budou ve stádu držet se svého "já mám tak tlusté břicho". ale to už je asi každého věc. možná, že už jen zuřím z některých lidí, občas i ze sebe. víte, já se omluvím i když do mě někdo strčí. omlouvám se i za to, co neudělám, protože je to slušné. jenže jak se říká "za dobrotu, na žebrotu". vím, že jednoho dne do mého života vkročí někdo, kdo mi ho změní, ale dává si na čas. každopádně na druhou stranu nevím, zda jsem připravená na vztah. ach, my ženy. tolik zmatených myšlenek.. víte, teď nedávno jsem se bavila s jedním člověkem, který mi dal do hlavy určitou myšlenku. "proč zakládat své štěstí na ostatních?".. touto otázkou bych nechala článek otevřený a jako obvykle - mějte se krásně, vaše Jann.

good person

25. října 2014 v 14:30 | Jann.
nezapadám. prostě ne.. nejsem ten člověk, co by kouřil a hulil. nejsem ten člověk, co by se neučil, měl špatné známky. nejsem ten člověk, co by domů chodil opitý. nejsem ten člověk, co by líbal každého. ne. a i přes to, jsou chvilky kdy se necítím jako správný člověk. jsou to chvilky, kdy mi někdo blízký řekne, že taková nejsem. a to mě nutí přemýšlet, jestli jsem vůbec dost dobrá pro tuto společnost, teda spíše jestli je společnost dost dobrá pro mě. chování ostatních mi říká, že ne. že tam nezapadám. ale chci? chci zapadat do společnosti, která se mi nelíbí? ne. pokud ale nechci, tak kde je problém, proč si vůbec stěžuju.. je to v tom, že se v tom velkoměstě cítím sama. všichni jen spěchají, neohlíží se. a možná bych taková měla být také, neohlížet se. ale jak řekl jeden můj kamarád, ty nad vším moc přemýšlíš. a měl pravdu, přemýšlím. víte, to druhé největší město ve kterém jsem teď pět ze sedmi dnů mě donutilo uvažovat nad tím, že možná všichni lidé nejsou až tak správní. a možná, že to město mi ukazuje, že nemám mít tak pozitivní náhled na svět. měla jsem ho, ale něco, něco právě tam mě donutilo přemýšlet (zase). nelíbí se mi tam. ten neklid, ten stres, ten strach. možná, že se prostě musím naučit žít trochu jinak. trochu víc v realitě. a ta snaha, snaha být dobrým člověkem mě ničí. proto, že je málo lidí, kteří to ocení. kteří ocení mě..

news

20. září 2014 v 13:16 | Jann.
táák, abych se teda ozvala po delší době.. co říct ke škole?
třída je fajn :) samozřejmě jsou tam lidi, kteří mi zrovna nesedí, ale se všema zatím vycházím a myslím, že to bude dobré.
učení.. no bude to těžké, hodně těžké.
učitelé, někteří fajn, někteří mi až tolik nesedí, ale tak zatím se to dá..
intr a dojíždění zatím zvládám, domov mi často chybí, ale tak vybrala jsem si to, tak si nesmím stěžovat.
jinak jsem si našla pár lidí se kterýma si tam rozumím a snad to bude dobré :).
dále musím říct, že su nemocná.. jakože dost nemocná. ale na naší škole máme dovoleno jen málo procent absence, takže se budu muset nějak uzdravit v chodu. v naší třídě je jen tak 5 lidí, co jsou zdraví - ale i na ně to přijde! :D
a co říct ke starým kamarádům? někteří zůstávají, s některýma to jde do háje, ale tak to bylo asi jasné. samozřejmě je mi to líto, ale život jde dál a já si našla pár dalších na to prázdné místo..
doufám, že se máte taky celkem dobře a děkuju moc za podporu v minulém článku. mějte se krásně a hodně štěstí ve škole :)

apology

29. srpna 2014 v 16:24 | Jann.
musím se vám moc omluvit, protože poslední dobou nestíhám.. jen stresuju.
stresuju se nad školou, intrem a vůbec lidma.
.. že tu školu nebudu zvládat.
.. že mě nebudou mít rádi.
.. že z rodičů vyškrábu ještě víc peněz.
.. že mi to nepůjde.
.. že mě někdo okrade.
.. že nebudu mít to a to.
.. že ztratím své staré kamarády.
.. a že se stále stresuju!
asi je to hlavně tím, že jdu do neznáma. druhé největší město a já budu ráda, když aspoň na ten intr dojdu. a jestli trefím do školy, no to už je věc další. bojím se těch lidí tam, upřímně - cigánů a bezdomovců nejvíc. moc mě mrzí, že opustím své staré kamarády (nebo oni mě?!) všeci už budeme jinde. jeden na veterině, další na gymplu, další na jiném gymplu..
rodina doma, pes doma, já sama na intru, sama ve velkém městě..
a ano, vím, že to časem bude v pořádku, ale momentálně? momentálně si půjdu dát čaj, protože kdo čekal, že v srpnu bude taková zima až musíme topit?!
každopádně účelem tohoto článku nebylo vám napsat, že bych mohla být spisovatelkou (50 odstínů stresu), ale že si potřebuju dát chvíli oddech a poté napíšu. takže zlatíčka, mějte se krásně, nestresujte a užívejte života!
vaše drahá vystresovaná Jann.

toš mluvme po slovácky!

8. srpna 2014 v 10:48 | Jann.
chvílu jsem přemýšlela, co napsat za článek. pak mi to došlo - z kama su? z jižní Moravy, z malé dědiny, kde stále občas potkáte lidi, co mluví slováckým nářečím. a příznávám sa, že já občas taky, ale né až tolik. toš si dejme jeden článek po našem!

víte na co sa těším? až dojdu na adapťák (jdu na školu do Brna) a budeme se představovat. bude to vypadat asi takto ,,toš já su Jana, su z také malé dědiny, kůsek od Hradišťa.." už vidím ten hromadný smích. ale tak každý jsme nějací, ne?
mosím vám ale řéct, že na to, že su z Moravy, tak nejsu úplně pravá moravačka. nepiju víno.. nechutná mně. to mi připomnělo tu písničku..
"nepij Jano, nepij vody, voda je ti len na škody, napij sa ty radšej vína, to je dobrá medecína.."
..toš ta zrovna není o mně, i když joo, protože mi furt všeci dávajů okoštovat. ale mně to stejně nechutná.
nepiju slivovicu.. děláme domácí a pokaždé, když je mi špatně, tak hned rodiče "dej si slivovicu" a jasné, že poslechnu, ale udělám při tom xicht, jakkdyby mňa vraždili. jediné na co ju využívám je, když si čistím dírky v uších - na to je dobrá! každopádně jinak ju nepiju. a ani nechodím v kroji.. protože nasáčkovat mě do toho našeho velkého kroja, by trvalo půl dňa.
ale na druhů stranu musím řéct, že často jako z Moravy zním. například, když jsem si šla koupit palačinky a ten "prodavač" se mě optal
"tak jak se vám líbí v Hradišti?"
a já na to "toš já su kůsek od tadyka, takže.."
.. občas je to zkrátka vtipné. toš důfám, že jste rozuměli a zasmáli sa. estli ne, tak dodatečně úsměv a užívejte zbytku prázdnin! :)
vaša jann.

little box

29. července 2014 v 19:33 | Jann.
za prvé vám musím hrozně poděkovat za takovou hromadu komentářů! jste skvělí :) za druhé se musím přiznat, že vůbec nevím na které jsem už odpověděla a na které ne, takže se moc omlouvám, že už vám neodpovím.. protože se mi asi vymazalo dost mozkových buněk :D. za třetí vám povykládám, co se za tu dobu dělo. mm.. začněme tím kratším - byla jsem na psím táboře, který byl úplně parádní, Eddie makala a byla hodná, rychlá a já ji při agilitách nestíhala :D moc jsme se toho naučily a byl to nejlepší psí tábor! :) ještě předtím byl rozlučák - měli jsme ho na 3 dny a bylo nás tam asi 8 (z 12 :D), první noc byla v klidu, nějak jsem se neopila, takže pohodička. druhá noc už byla horší.. kdo se opil? no kdoo?! ano Jani, nemusíš se ani hlásit, všichni to ví :D. jelikož si to kamarád chtěl užít, tak jsem si řekla, ať se taky opije. a já - naivní, že prý jsem toho vždy vydržela dost - jsem se ho snažila dostat aspoň do veselé nálady.. ale asi vám je jasné, že holka, jako já, toho tolik oproti klukovi nevydrží. ale mně to jasné nebylo, takže jsem pila a pila :D. chudák on celou dobu střízlivý :D v jednom momentu, kdy ležel jsem na něj skočila, že to vypadalo dost.. divně. chvíli jsme tam "seděli na sobě" a já - (asi) díkybohu - posbírala ještě zbytek svých né-až-tak-opilých myšlenek a nějak se zvedla (nebo on? kdo ví.. hlavně, že jsem po něm nevyjela) pak jsme si tam chvíli ještě povídali a pak zas pili a zbytek noci si vždy pamatuju jen útržky. vtipné útržky! :D dokola jsem jim říkala "měli jste mi říct, Jani, nepij!" nebo "měli jste mi říct, že jsem blbá" :D celkem sranda no.. aj jsem zvracela, ale kdo si to má pamatovat?! :D nejhorší (proč nejhorší?) na tom je to, že jak jsme na sobě seděli, tak jsem se cítila hrozně v bezpečí.. jakdyby mi v té chvíli někdo dokola povídal "Jani, všechno je dobré, mám tě rád, všichni tě máme rádi, vše nakonec skončí dobře.." pokud by se takový pocit dal nazvat, nazvala bych ho asi něco mezi štěstím a.. láskou. ale né tou ve vztahu, spíš takovou tou rodinnou, pravou, milou. kdyby to šlo, tak bych si ten pocit schovala do krabičky a otevřela pokaždé, kdy bych chtěla :).. také byste si přáli takovou krabičku? i kdyby ne, tak se mějte krásně a užívejte prázdnin! :)

mood changes

8. července 2014 v 21:24 | Jann.
na začátku července se ze mě stal jiný člověk, po 3+ letech mi sundali rovnátka (i když bych si je nejradši nechala) a vypadám jinak.. v autě jsem se rozbrečela, protože se mi to vážně nelíbilo, ale začínám si zvykat. teď to zní divně, jak nějaká pipka, ale já měla moje rovnátka vážně ráda a líbily se mi na mně.. kamarád sice říkal, že teď vypadám líp, no, těžko říct, třeba má pravdu. já si připadám, jakdyby mi odebrali kousek ze mě, kousek, co mě dělal mnou.. každopádně bych mohla přestat fňukat a naříkat nad věcma se kterýma nic neudělám (ale to né já, to ty hormony, ano ano, stupidní příroda volá, že se staví na návštěvu.. a nejlíp v termínu rozlučáku, protože to by bylo přece úplně úžasné!) nesnáším měsíčky, dneska jsme s mamkou byly na nanuka a mně spadl z té tyčky na zem, tak jsem se rozbrečela. ano, slyšíte správně, rozbrečela jsem se kvůli tomu, že mi spadl nanuk! jak malé děcko.. debilní hormony! připadám si nejvíc stupidně, moje nálady se mění z rozčílené na brečící a pak zas na normál. ano na ten vysmátý obyčejný normál, který teď z těch pocitů asi převládá, ale hned za ním je rozčílení (z čeho asi, žee..) radši to utnu, než se mi zase přepne nálada.. jinak taky si občas připadáte jako nebe? myslím tím, že se taky stále mění.. noo mějte se krásně, užívejte si pršícího počasí :)

happiness is my second name!

8. června 2014 v 16:53 | Jann.
mezitím, co jsem nepsala se stala spousta věcí. PŘIJATÁ na vysněnou školu :3 obor asistent zubního technika.. příjmačky - manuální zručnost - jsem dosrala.. body jsem dostala za test z biologie člověka a známky, ale důležité je, že v září nastupuju! :) den předtím jsem prozvracela (8x za noc, krása!), takže i přes těch 7 let ve výtvarce, mě moje ruce zradily, takže jsem z každé té části dostala jen min. počet bodů.. bylo tam 120 lidí, brali 22! jak jsme tam přišli a bylo jich tam 60, tak jsem si říkala "pojďme domů, to nemá cenu". začali jsme a samozřejmě jsem byla hrozně zpomalená a nestíhala jsem, odcházela jsem s pocitem, že budu ráda, když budu 90. :D dobrý pocit jsem měla jen z testu biologie 32/34 bodů :). když jsem viděla ty výsledky, bylo to úplně :OO whaat?! byla jsem 27. tak jsme teda podali odvolání, ale pořád se neozývali.. mezitím jsem šla na náhradní termín přijímaček na gympl (6. května), na které jsem kvůli "nevolnosti" nemohla. byla jsem přijatá, tak jsme tam rovnou dali zápisový.. a 15. května volali z té druhé školy, že jestli mám zájem. no samozřejmě, že mám!!! :) a tak jsme poslali zápisový na druhou školu a vualáá v září nastupuju tam, kam jsem chtěla :). někdy po přijmačkách jsme měli se třídou "oslavu smutku a zármutku" jako na oslavu přijetí/ nepřijetí :D. tak jsme popíjeli.. spolužák to trochu přehnal, ale nezvracel ani nic, jen jeho slova byly tak "trošku" depresivní.. "zapal mě, stejně mě tu nikdo nemá rád.." a něco v tomto stylu, dá se říct, že jen kvůli tomu, že ho pořád (asi 4. rokem) odmítám, ale tak, co mám asi dělat. do toho jsem tu já, užívající si jak nejvíc to jde a veselá osoba :) jeli jsme se třídou aj na výlet, který byl taky parádní - nic jsme 3 dny nedělali, jen se váleli :D. ale úžasný byl! tam to zase spolužákem s chováním trošku přeháněl.. jenže já prostě nevím, co s tím mám dělat, takže se od něj držím dál a říkám si, že on bude skoro ten jediný důvod, proč se těším, jak odejdu ze školy. myslím, že i pro něj to bude lepší :). ale stejně už vidím, jak budu ten poslední den brečet.. ve třídě je nás 12 a z toho 9 lidí (včetně mě) spolu vycházíme a blbneme a všechno. bude se mi stýskat a pochybuju, že najdu nějakou takovou třídu znovu. ale nevadí "každý konec je nový začátek" ne? :)

what's up

17. března 2014 v 17:22 | Jann.
Už dlouho jsem nepsala, ale řekla bych, že to nevadí, protože se stejně skoro nic nestalo :D. Přijímací zkoušky se blíží, čas na učení se na ně se krátí a ve škole se začíná pomalu uklidňovat tempo, i když na nás stejně řvou.. :D vůbec se mi na nějaké přijímačky nechce, už vidím ty stresy. fuj :D jinak jde všechno dobře a tak nějak v normálu :). už jen doufám, že se dostanu aspoň na jednu školu a budu šťastná ;). na bývalého už skoro ani nemyslím a začínám se těšit na střední :) třeba tam někoho potkám, třeba jo :3. už asi nemám, co napsat, tak se mějte a užívejte si života, ahoj :).

 
 

Reklama